Jsou kouzelníci profesionální lháři?
Kouzelník přesvědčuje diváky, že v kartách není žádné pořadí, ikdyž to není pravda, tvrdí, že karty zamíchal, ikdyž tomu tak ve skutečnosti není, nebo si stojí za tím, že má vruce pouze čtyři karty, ikdyž celou dobu šikovně skrývá mezi ostatními tu pátou.
Toto jsou pouze některé typické situace, které zažívá každý kouzelník, z nichž by se mohlo na první pohled zdát, že nejsou vlastně ničím jiným, než profesionálními lháři.
Toto tvzení je samozřejmě ze značné části opodstatněné.
Jistě bychom ale narazili i na jiné profese, ve kterých je podmínkou neříkat pravdu, a nikdo jejich představitele nepovažuje za lháře.
Z těch, které se magii blíží nejvíce, bych zmínil herectví.
Předvádění triků je vlastně pečlivě připravené herecké představení.
Kouzelník se drží naučeného textu, prezentace, dbá na každý pohyb, následuje přesně krok po kroku postup, který se naučil, sleduje reakce publika.
Někteří se postupu a přednesu drží skutečně úzkostlivě, někteří rádi improvizují a preferují více interakce s diváky.
Častokrát jsou zapojeny i kostýmy či hudba pro umocnění atmosféry.
Vidíte tu podobnost také?
Je jasné, že kouzelníci neříkají pravdu. Dokonce ji neříkají velmi často. Ale to vše je jediná cesta k dosažení cíle, kterým není nic jiného, než pobavení diváků, a často jejich přivedení v němý úžas.
Po dobře provedeném a zábavném kouzelnickém představení si totiž každý může opět alespoň na okamžik připadat jako malé dítě, které ještě věří na nadpřirozeno a nadpřirozené bytosti.
A to už je přece dostatečně ušlechtilý cíl k ospravedlnění nějaké té malé lži, co říkáte?